Weber-Fechnerův zákon pochází z oblasti psychofyziky, která zkoumá vztah mezi fyzikálními podněty a jejich psychologickým prožíváním.
Ernst Heinrich Weber zjistil, že nejmenší rozlišitelný rozdíl mezi dvěma podněty (tzv. „just noticeable difference“) není absolutní, ale poměrný k velikosti původního podnětu.
Gustav Theodor Fechner na Weberovy poznatky navázal a formuloval matematický vztah mezi intenzitou podnětu a intenzitou vjemu.
Zjednodušeně řečeno:
čím silnější je podnět, tím větší změna je potřeba, aby si člověk rozdílu vůbec všiml.
Například:
malý rozdíl v tlaku na kůži může být velmi dobře vnímán při jemném doteku,
stejný rozdíl však nemusíme zaznamenat při silném tlaku.
Vnímání jemných rozdílů v pohybu#
Feldenkraisova metoda využívá princip, že citlivost nervového systému roste, když jsou podněty malé, pomalé a diferencované. Pokud je pohyb prováděn silově nebo rychle, nervový systém registruje pouze hrubé změny. Jemné rozdíly v koordinaci či napětí se v takové situaci ztrácejí.
Z hlediska Weber-Fechnerova zákona to znamená, že:
při velké intenzitě svalového napětí je potřeba velmi velká změna, aby ji člověk vůbec zaznamenal,
při velmi malém úsilí může člověk rozlišit i drobné změny v organizaci pohybu.
Proto jsou v lekcích Feldenkraisovy metody pohyby často extrémně malé, pomalé a prováděné s minimálním úsilím.